Kam jsem se ztratila?

17. prosince 2011 v 23:10 | Angelin |  Oduševnělá hudba
Ptávají se, kam jsem se ztratila...
Němé otázky v mnohých očích...
Ta dívenka schází, kde se toulá?
Proč tady není? Kam odešla?
Někdy jí vídají, ale častěji ne.
Kam odešla?
- to dítě?
- ta dívka?
- ta nevinná?

Schází, schází a zatím nikdo z nich
netuší, že vede boj s oborovským zlem.
Zlo za branami Prahy, kdesi daleko,
veškeré zlo, o kterém oni ví, je proti tomu tak málo,
velmi velmi málo...

Nejsem tu a přeci jsem, ve svých vzpomínkách.
Ve vzpomínkách druhých.
A nikdo z přátel nezapomíná na ni.
Jak se usmívala...
Jak řekla nenápadně pravdu a rychle odešla...
Jak na zlé jednání neřekla ani slovo,
a bylo znát, že ne ze zbabělosti.
Jak dobrem přemohla zlo
a nakonec mnohý znal její jméno
mnozí na ni nosí ve své duši
nesmazatelnou vzpomínku.

Proč je tu tak krátce?
Proč vždycky rychle odchází?
A na tváři má smutný, laskavý úsměv?
Když utíká s pohledem na hodinky,
s pohledem kamsi daleko...

A se srdcem tlukoucím.
Tlukoucím srdcem
plným obav.

Odchází, aby se mohla jednou vrátit
vrátit navždy.

Odchází, aby jednou nemusela odcházet.

Odchází,
protože kdesi daleko je zapotřebí její síly,
aby síly zla navždy nezvítězili.

Nejen v jejím životě,
nejen v jejím životě.

Proto odchází.

Odcházím, abych se mohla jednou vrátit.
Vrátit tak, jak tomu bylo ve šťastných dobách.
Kdy Slunce svítilo a vše bylo tak jasné a prosté.

Tři dny a tři noci
je někdy příliš dlouhá doba.

Pak se ta dívka vrátí, až pominou
tři dny, tři noci,
až přemůže zlo.

A budí jí úzkosti,
obrovské strachy,
a stejně jako už po 100.
jde a bojuje.

A ví, že musí odcházet,
že kdesi daleko vede velký boj.
Boj s lidským zlem.

Avšak zároveň miluje
ta místa,
kde poznala svůj osud
své přátele
své nepřátele
své známé
svůj kraj nových vůní...

A bojuje
někde daleko boj se zlem,
o kterém se mnohým nesní
a i když má strach
velký strach
stejně odchází
aby jednou odcházet nemusela.

Zlo se ptá:
Proč to nevzdáš?
Rezignuj!
Nebojuj!
Už na to nemáš sílu!
Nikdy to nemůžeš zvládnout!

Dobro se ptá:
Utíkáš?
Vzdáváš se svého cíle?
Jednou to skončí má milá
a ve svitu Slunce a vůně květin
budeš vyprávět všem svým přátelům
přátelům, kteří dnes jen s láskou na Tebe vzpomínají
co jsi vedla za bitvu
a jak jsi vyhrála...

Tedy:
Utíkáš?
Vzdáváš se svého cíle?
Rezignuješ?
A pokud Ty, mé dítě rezignuješ,
potom NIKDO nestojí v cestě Zlu
a oni to ví.

Jak může ta křehká dívka
s nejslabším hlasem
stát v cestě jediná
Zlu.
Jak může být ona jediná jeho překážkou?

Vždyť, kde je její síla?
Slyšet nikde není.
Nikam se ostrými lokty nikdy nedrala.
Mnozí jí ponižovali..
Že by se mohla bránit,
ale úmyslně to neudělala???

Mohla jsem se bránit, ale úmyslně jsem to neudělala.
V mnohých chvílích.
Ne ze zbabělosti.
Z uvědomělosti.
Že zlo se zlem zvětšuje.
Že dobro zlo likviduje.

Proto jsem poslední překážka zla.
Protože vím, jak se ničí zlo.
A když já to vzdám,
nejen já dopadnu zle.
Mnohé na mně závisí.

Proto odcházím, aby kdesi daleko zvítězilo dobro.
Proto odcházím, abych nemusela odcházet.
Proto se navracím, abych se mohla navždy vrátit.
Proto odcházím, aby i zde zvítězilo dobro.
 


Aktuální články

Reklama